Kreativní úkoly klientů

Akrostich na slovo VELIKONOCE.

Velikonoce – jak tradice praví,
Etnikum křesťanské rádo si slaví.
Lidé plakali pod Ježíšem na kříži,
INRI – plakali, prosili, kdo nám ho teď vzkřísí?
Kdo jiný než Bůh,
Otec Krista – a svatý Duch.
Noc plná zázraků, “Velká” jí říkají,
Odkryl se hrob, divy se přec dějí…
Co víc si ještě můžem přát?
Ejchuchu se v pondělí radostně smát!

Velikonoce se blíží,
Eva probírá se spíží.
Lístek píše nákupní,
Inu nemá paměť sloní.
Kilo mouky, litr mléka,
Ocet ten nebude třeba.
Navaří a napeče,
Ota na ryby zatím uteče.
Celé velikonoční pohoštění,
Eva s Otou s chutí snědí.

Velikonoční nastaly svátky,
Ema, Katka i Julča musí se držet zpátky.
Letos roušky nosíme,
I když vejce barvíme.
Kolik dětí, tolik vajíček,
Obchodem se smutně prochází neprodaný čokozajíček.
Není jeden, je jich mnoho,
Ovoce je letos lepší koledníkům darovat, kromě toho
Citrusama jim budeme imunitu pěstovat.
Ema pláče, chce zajíčka, po babičce hází obarvená vajíčka….. a tak končí moje básnička.

Báseň na zadaná slova

Hranostaj a divočák
Hranostaj s divočákem našli v sobě zalíbení,
mašlí a cilindrem byli ozdobeni.
Do kapsy u košile si prstýnky dali
a pro dobrotu do ledničky pospíchali.
Pozor jen, aby angínu nedostali!
Potom spolu knihovnu navštívili
a tam své „Ano“ si přislíbili.
Z okna uviděli na zahradě rýč
a za chvilinku už byli pryč.

Těžký úkol dostaly jsme.
Makovici prázdnou mám.
Místo mozku bramboračku,
copak já s tím udělám?
Asi zapálím si doutník,
a za ucho dám petržel.
Cítím únavu jak poutník,
co celý den chodit vydržel.
Čemu se směje hloupá sojka
proč houba se šklebí pod stromem?
V básnění budu s bídou trojka,
říkám si neva, čert to vem!
Však jestli se namíchnu,
do veršů vidle zapíchnu
a řeknu si “už žádné básně”
pak teprve mi bude krásně.

Mým cílem byla bramboračka
najít houby letos v lese, byla hračka.
Sojka na mě křičí z jedle:
„Ty hlupáku, vem na houby vidle!“
Doutník smrdí kuchyní,
bolí z toho makovice,
a tak prosím muže, doutníky již nikdy více!
Nevnímá a haleká:
„Helčo dej tam petržel, aby dlouho vydržel!“

Vařím doma bramboračku,
dávám do ní houby,
ještě trochu petržele
a šup s tím do trouby.
Dám si doutník, odpočívám,
sojka sedí vedle,
zobe máček z makovice,
vezmu na ní vidle.

Příběh na P

Podzimní procházka Prahou
Pražské památky pozvolna pokrývá polétavý prach. Půjdu proto projít pěšky prokopský park. Poslechnu potok, přebrodím, pomohu polekané paní psa postrojem připojit. Posbírám porůznu poseté pampelišky, pěkně posedím, pozoruji ptáky, plazy, psíčky. Počíná poprchávat, pomalu půjdu, později příšerná plískanice. Pohostinství poblíž poskytne přístřeší. Piji pivní pěnu, prosím, platit. Peněženka padá, peníze po podlaze. Promiňte! Pozitivní pán pardon přijímá. Příště pozor, panáky podává. Popíjím. Pořád popíjím. Pozor! Padám pozpátku. Prokletá pijatyka. Potřebuji postel. Polštář, peřina působí přikrytí. Pa pa procházko! Prahu prohlédnu příště.

Přátelství
Pro přátele představuje pravý požitek pomoci potřebným. Přijdou, postaví přinejmenším palác, provedou potřebné práce pro pozvednutí poškozeného pozemku, pohnojí, pokropí půdu, poněvadž pěstované pochutiny potřebují pít. Potom poklidí pokoje, pověsí prádlo, připraví pokrm. Poručit počasí představuje příšerný problém! Příjemné počasí připomíná potřebu přiložit pracovité paže. Posílám příslib – po provedení prospěšných prací povolím pění písně práce. Pospěšte přátelé, pozvání platí pro pilné, poctivé, pracovité, pokorné. Pařit potom po práci při půllitru piva pro pracanta.

Porod
První plánovaný porod připadl Pavle Pejškové před prvním prosincovým pondělím. Pavla přichystala postýlku, povlíkla peřinky. Připravila plno plínek. Prosila pěkně pomalu pana primáře povědět porodní pravdu. Panikařila před porodem. Poté přišel podpořit Pavlu přítel Petr. Přinesl pěkný puget pivoněk. Pak prdla Pavla. Přivítali pospolu právě porozenou princeznu Petronilku. Pak přišli přivítat Petronilku prarodiče. Pařili, pili pivo. Poté padli pod postel. Pane, pěkné přivítání prvorodičky. Příští porod proběhne plynuleji.

Pečínka
Ponuré pondělí prvního prosince přišel pan Petr Pánek, pracovník pivovaru, pravnuk prababičky Pavly přímo přes práh plné pivnice plzeňského prazdroje. Poručil pánům pivo, paním pepsi. Pak povídá: “Pilná prababička Pavla prala prádlo, prala plný pytel prádla, prala potahy, povlaky, pulovery, ponožky, podkolenky, podvlíkačky, podprdy. Prádlo prala pračka postupně. Potom prádlo pověsila pod přístřešek, protože přišlo psí počasí, pořád pršelo. Pak pouze proschlé prádlo po poledni pomalu posbírala, povlečení poskládala, potahy požehlila, privátní prádlo položila přes pelest postele.” Povídání pana Petra přerušila přiběhnuvší paní pana Petra, Patricie. Povídá: “Petře, pojď pospíchej, poběž podél pole, potom podél plotu, pomoct prababičce pokrájet pórek. Potřebuje povařit pórkové polévky. Protože pod pavlačí prababičky pobíhá pomatený pštros, popadni prak, poprav ptáka. Prababička pak použije pštrosí prsíčka pro přípravu pikantní pečeně.” Petr položil prázdný půllitr pod pípu, pospíchal podle povelů paní Pánkové. Překvapený, poplašený pštros právě pádil před projíždějícím Puntem, pak přeskočil přes potok, pádil přes planinu, přes polomy, přes příkopy, porazil posed. Poté pravděpodobně padl. Přihlížející posmutněli. Pečeně prchla, povídá prababička. Petr, Pavla, Patricie plakali. Protože pečeně prchla, poobědvají pouze pórkovou polévku.

Pes Pinďa
Po poledni parádní procházka přírodou, poté potřebuji prát prádlo. Prací prášek, pěna, přeráchnu, přeperu, pověsím, prosuším, přežehlím, poskládám po posteli. Přiběhne pes pitbul Pinďa, poválí po prádle, přehrabe, počuchá, počůrá, pacholek. Plácnu proutkem přes prdel, pitomce. Pitomě podívá, povrčí, poštěkne, podá pac, pod postel plácne. Podrbat. Prádlo pošpiněné, pomuchlané, prát potřeba. Picnu! Peru… Pověsím podprdu, patery ponožky, postrádám pár. Po pračce pátrám, pachatel Pinďa, přetrhl, přežvýkal. Přijel páníček Pepa, pes přinese pantofle. Podávám pivo, Pepa polije podlahu. Pinďa přivítá páníčka, plácne po podlaze, požaduje pomazlit, pamlsek. Papá Pinďa, papá pániček, pospávají. Pak Pinďa pobíhá po pokoji, Pepa pouští psa počůrat přírodu. Pohoda.

Posmutnělá, přitloustlá Pavla Pavlásková posedávala po půlnoci poblíž počítače. Pomalu pojídala palačinky, párky, plátky pečeně, perníčky, pečenáče, pomlaskávala, polykala piškotky připravené pro psa. Prosím pomoc, psala panu Pohlreichovi. Potřebuji prima předpisy pro příští pondělní posezení. Plánuji plnotučnou paštiku, pár pomazánek, praženou polévku, plněné papriky, pstruhy, piškot prolévaný pudinkem. Při psaní požadavku postupně počínalo pocení. Přišlo píchání, polévalo pomalu pupek, posléze přecházelo podél podbříšku. Přejedení přinášelo pocit plnosti, pnutí, plynatost. Prd… prd… Pryč přepluly příjemné pocity, přišel přerývavý pláč. Přítomné přítelkyně, přijměte prosím popsaný příběh pokorně. Přijde příjemně prosluněné počasí, potřebujeme proto přitvarovat povyslou postavu. Plavání, procházky podél potoka přinesou příjemnou pohodu, protože proti pesimismu pomůže přejídání pramálo. Prosím posléze přítomné pány, provázejte partnerky při procházkách, příště protislužbou připraví plný pekáč pečeně, případně pivko.

Petra příjmením Pilná plánuje prázdninový pobyt. Pojedou Pendolinem, pak přes pole pěšky, potom parníkem. Píše poznámky. Potřebuje: prádlo, ponožky, pulover, polobotky, pyžamo. Plný pytel ptákovin: párátka, pinzetu, parfém, projímadlo, pudr, pilník, pentle, pamlsky, puk, prak. Připíše: psací potřeby, průkaz pojištěnce, peníze. Peněz plnou peněženku. Přítel Petry Pavel, příjmením Pecivá, posílá Petře pusu. Právě píše přihlouplou povídku pro plešaté pány. Písemný projev pokulhává. Píše pomaluju, popíjí pivo, přepíná programy, postel plná pečiva, přikusuje párky. Používá pseudonym Pavel Prachatý. Peníze postrádá. Petra platí pobyt, Pavel přispívá pěti pětikorunami. Petra prosí: přidej peníze. Pláče. Počasí přeje připraveným: přidává pláštěnku, plavky,…pistoli. Paráda! Perfektní plán, plný překvapení. Prásk!

Příběh na zadaná slova s daným úvodem

Hraběnka perfekcionistka
Na zámku měli toho dne napilno. V kuchyni se peklo, vařilo, smažilo a služebnictvo nevědělo kam dříve skočit. Vše muselo být nablýskané a nachystané.
Na zámek měl přijet po velmi dlouhé době hrabě – otec naší hraběnky. Sportovně založená hraběnka s diářem v ruce jezdila po zámku na koloběžce a kontrolovala vše co souviselo s oslavou, aby bylo vše v pořádku. Nevynechala ani kuchyni a chtěla co nejvíce jídel ochutnat, hledala naběračku, a většinu jídel ochutnala a byla spokojená. Do zámku přišel stařeček s dřevěnou nohou – přítel hraběnky a přinesl vzácné houby lanýže, které nesmí chybět na zámeckém slavnostním stole. Lanýže jsou nejvzácnější potravinou světa. Jenom stařeček věděl, kde v lese rostou. Bílé rostou pod kapradím u tůňky a černé pod kamenem u jeskyně. Stařeček byl velmi unavený a u jeskyně usnul. Probudilo ho hlasité hejkání. Uviděl na loďce, která plula po říčce hejkala s kamarádem jezevcem, kteří mu přišli pomoci. Démon hejkal naložil na svá záda stařečka, jezevce a vzácné houby a rychlou chůzí je přenesl do zámku. Hraběnka i kuchaři byli velmi spokojeni s dárkem stařečka a teprve nyní si hraběnka uvědomila, že se i ona musí připravit na vzácnou návštěvu. Začala hledat řasenku, nenašla. U udírny potkala kominíka, který kontroloval stav potravin v udírně, a nebyla by to hraběnka, aby si neporadila se svým problémem, vzala si od kominíka trochu sazí a nahradila jimi řasenku a už se připravená těšila na návštěvu svého otce.

Vzácná návštěva
Na zámku měli toho dne napilno. V kuchyni se peklo, vařilo, smažilo a služebnictvo nevědělo kam dříve skočit. Vše muselo být nablýskané a nachystané.
Kuchtička vzala naběračku, která se leskla v ranním slunci jako zrcadlo a zamíchala polévku, do které nasypala nakrájené houby z místního lesa. Bude výborná kulajda. Potom se probudila hraběnka a otevřela svůj diář. „Kominík, pro boha ne! Ten nemůže dnes vymetat komíny. Čekáme vzácnou návštěvu,“ vykřikla. Nikdo ji ale neslyšel. Všichni byli v kuchyni nebo v zámeckém parku. Kontrolovali, zda je vše v pořádku. Jestli i voda v tůňce uprostřed parčíku je průzračná a kapradí krásně zelené. Něco se šustlo. Co to? Byl to starý jezevec, kterého vyrušil ruch pobíhajícího služebnictva. Na vodě v tůňce se pohupovala malá loďka vyřezaná z dubové kůry. “Kdepak se tam asi vzala?” pomyslela si hraběnka, která šla raději sama na vše dohlédnout. Byla už krásně vyšňořená a nalíčená. Vždyť měla řasenku od Diora. Došla až na samý konec zámeckého parku k jeskyni. Říkalo se o ní, že je začarovaná. V dálce zakvílel hejkal. Z jeskyně vyskočil před hraběnku stařeček a zadupal. Tak mocně, až mu upadla dřevěná noha. A najednou byl pryč. Jak rychle se objevil, tak rychle zase zmizel. Hraběnka na nic nečekala, popadla koloběžku a vydala se naproti svému ženichovi. To byla ta vzácná návštěva.

Na zámku měli toho dne napilno. V kuchyni se peklo, vařilo, smažilo a služebnictvo nevědělo kam dříve skočit. Vše muselo být nablýskané a nachystané.
Dokonce i naběračka s příbory. Kominík protáhl komín, aby dobře táhl a kamna dobře hořela. Hraběnka podle diáře psala pozvánky na tuto velikou událost všem vzácným hostům. Měla se konat narozeninová oslava hraběnky. Pozvala i stařečka s dřevěnou nohou. Po slavnostním obědě se hosté odebrali do veliké zahrady k tůňce, kde byla i loďka ukrytá v kapradí. Nedaleko se nacházela jeskyně, ve které kdysi podle pověsti strašíval hejkal. V zahradě bylo také zvířectvo, mezi jinými jezevec a rostly tam jedlé i nejedlé houby. Zpět do zámku někteří hosté, hlavně děti, použily koloběžku. Na tuto velikou slávu se i hraběnka zkrášlila řasenkou a makeupem.

Na zámku měli toho dne napilno. V kuchyni se peklo, vařilo, smažilo a služebnictvo nevědělo kam dříve skočit. Vše muselo být nablýskané a nachystané.
Na vše dohlížela hraběnka, aby se naběračka krásně leskla, kominík, aby kamna správně hořela. Stařeček šel na houby a v lese nejraději odpočíval, kde byla tůňka, kapradí a nedaleko jeskyně. V blízkosti měl noru jezevec a ozýval se hejkal. Bylo to místo strašidelné, neboť v jeskyni se ukrývala dřevěná noha a všichni se tomu místu vyhýbali. Uprostřed lesa se lesklo krásné jezírko a loďka na které hraběnka ráda odpočívala a vždy měla sebou diář a řasenku, nezbytnou součást ke zkrášlení. Vnučka stařečka si vyslechla tento příběh, venku na ní čekala koloběžka a na ní odjela za svými kamarády podělit se s tímto příběhem.

Na zámku měli toho dne napilno. V kuchyni se peklo, vařilo, smažilo a služebnictvo nevědělo kam dříve skočit. Vše muselo být nablýskané a nachystané.
Chystal se totiž karnevalový ples. Stařeček naběračkou ochutnával polévku, ve které byly houby. Hraběnka si líčila řasenkou oči a vydala se ještě na procházku do lesa. Cestou již potkala dva lidi převlečené za masku hejkala a na koloběžce kominíka. V lese měla hraběnka starou židli a ta byla za dřevěnou nohu uvázaná k loďce, která se houpala na tůňce, kolem které rostlo plno kapradí. Také tam byla malá jeskyně, kde žil starý jezevec. Hraběnka si sedla na židli a četla si v diáři, který si vzala sebou. Když si odpočinula, šla se veselit na zámek, kde na plese hrála hudba až do večera.

Příběh z názvů knih

Manžel, můj pes MARLEY A JÁ jsme trávili OKAMŽIKY ŠTĚSTÍ na chalupě. Teda to štěstí tam trávil spíš jen můj muž, protože pro mě to byla spíš CHATRČ, než chalupa, byla polorozbořená a mě se zdálo, že čas, kdy se bude opravovat jsou jen PROMRHANÉ DNY. Ale manžel byl do rekonstrukce tak zapálený, že jsem často přemýšlela O ČEM SNÍ MUŽI. Vždyť to není normální celé dny jen vozit kolečka s maltou, cihlama, makat od nevidím do nevidím. Častokrát jsem manželovi říkala PROSÍM TĚ NEBLÁZNI, pojď si odpočinout, a hlavně MILUJ SVŮJ ŽIVOT, nemusíš se tady udřít. Byl trochu smutný z toho, že já jsem se vlastně stala CHALUPÁŘKOU Z DONUCENÍ a že mám SMRTELNÝ STRACH také z toho, že místo u moře budu trávit zbytek krásných dnů na chalupě v houpacím křesle a přemýšlet o tom CO ŽIVOT DAL A VZAL.

Jsou tři, TŘI KAMARÁDI. Každý je jiný: první je ADVOKÁT CHUDÝCH, seriózní, ale i trochu ŠVEJK. Druhý je dobrodruh, který organizuje společné výlety. Cestování věnoval VŠE KROMĚ SVÉHO ŽIVOTA. Napadl ho ŽRALOK, podnikl VÝSTUP NA EIGER, ví, jaká je CENA VÍTĚZSTVÍ. Třetí je snílek, nejdůležitější pro něj je CESTA KE ŠTĚSTÍ, HLEDÁNÍ RÁJE – prostě co NEJLEPŠÍ ŽIVOT. Mimochodem – přemýšlí, O ČEM SNÍ ŽENY. A tak když přijde ROZMARNÉ LÉTO, všichni tři vyrazí na cesty. Stanou se z nich TŘI MUŽI V AUTOMOBILU nebo TŘI MUŽI VE ČLUNU, hlavně zmizet DALEKO OD HLUČÍCÍHO DAVU. Po pár týdnech je čeká CESTA ZPÁTKY.

Marta s manželem Mirkem jeli na výlet vlakem do Příbrami. CHTĚLA BYCH TEN STROM, když uviděla krásně kvetoucí jabloň z jedoucího vlaku. Mirek namítl, že strom v její péči by asi tak krásně nekvetl. Připomněl jí, jak dopadly RŮŽE Z FLANDER, které jí přivezla MATKA. Zapomněla je přikrýt a velký mráz v ADVENTu udělal své. V tom do kupé přistoupily CIZÍ DĚTI a začala mezi nima BITVA o místa. Marta s manželem se po sobě podívali. Bydlet s nimi v jednom domě, tak DŮM RADOSTI by to určitě nebyl, napadlo Mirka. SAMOTA NA KAČÁKU, ta by se Mirkovi líbila. Konečně vlak zastavil v Příbrami. MUŽ A ŽENA se k nim přitočili a ptali se na cestu na Svatou Horu. V Příbrami jsem prožil MLADÁ LÉTA, povedu vás, řekl Mirek. A společně se vydali na Svatou Horu.